Jací jsou? - Francouzi

Francouzi vnímají sami sebe jako jediný vskutku civilizovaný národ světa, považují se za odborníky na všechno důležité. Vidí slávu v tom, co jiní považují za porážku. Pro národní ani jinou kolektivní sebelítost opravdu nemají pochopení. Naopak, jejich válečný pokřik zní „vpřed!“ – k barikádám, k příštím volbám, k dalšímu vynálezu a vyjednávání. Věří, že všechno nakonec dobře dopadne – prostě proto, že všechno francouzské je nejlepší na světě. Francouzi pojímají každodenní život jako umění a umění zároveň dotváří jejich každodenní život.

Po fyzické stránce jsou Francouzi jedním z nejpohlednějších národů světa. Vědí, jak se atraktivně obléci, pohybovat, jak stát, usmát se a zamračit, a dokonce i jak atraktivně našpulit pusu. Ruce, obličej a tělo používají ke komunikaci mnohem víc než národy anglosaské a ve vztahu k tělu jsou uvolněnější. To jim spolu s neochvějnou vírou v sebe sama dává značnou míru sex-appealu. Jean Gabin nebyl takový krasavec jako Cary Grant, ale v tom, jak si posunul klobouk na stranu, bylo víc sex-appealu, než měl Grant v celém těle.

Francouzům obecně záleží jim víc na tom, aby všechno dělali ohromně stylově, než na tom, co dělají. Je to lid smyslný, líbá se v situacích, kdy si jiní třesou rukama; hrdě prohlašuje, že k milování přistupuje stejně jako k jídlu; píše hudbu, která má zvuk slunce vynořujícího se z moře. Ve Francii ovšem dodržují i přísná pravidla etikety – jsou věci, které se na veřejnosti prostě nedělají. Muži si na ulici nečešou vlasy a ženy se na ulici nelíčí. Ať je horko, jaké chce, oblečení se na špacíru neodkládá.