Nové konverzace pro gruzínštinu, islandštinu a mongolštinu

Lingea právě vydala nové konverzační příručky se slovníkem a gramatikou pro následující jazyky.

                  

Gruzínština

Gruzínština je hlavním představitelem skupiny jihokavkazských jazyků a jako jediná z nich má i svou spisovnou podobu. Je poněkud složité si o tomto jazyku udělat představu, protože není příbuzný s žádným jiným jazykem a navíc používá specifické písmo. Je to jazyk bohatý jak na slovní zásobu, tak na gramatické jevy. Při poslechu si všimnete velkého množství souhlásek. Gruzínština se řadí k jazykům aglutinačním, to znamená, že gramatické tvary vyjadřuje pomocí systému předpon a přípon. Často dochází také ke změnám v kmeni slova. Jako cizinci se nejsnáze domluvíte rusky. Ruštinu totiž ovládají v podstatě všichni Gruzínci střední a starší generace. U mladých Gruzínců můžete zkusit angličtinu, jiný jazyk umí málokdo. Zdolat základy gruzínštiny může připomínat výstup na Prométheovu horu Kazbek, ale vynaložené úsilí se v obou případech vyplatí.

Podle zakončení gruzínských příjmení je možné poznat, odkud Gruzínci pocházejí. Například bývalý gruzínský prezident a Gorbačovův souputník Eduard Ševarnadze měl kořeny zřejmě v západní Gruzii, protože pomocí -dze označovali své syny rodiny právě z této oblasti. Koncovka -švili u rodného Stalinova jména naopak znamená „dítě“ z východní Gruzie.

Písmo a gramatika

Současné gruzínské písmo se nazývá mchedruli a je jím psána většina běžných textů. V kostelích a náboženských textech se dosud můžete setkat se starým liturgickým písmem chucuri. Mchedrulijská abeceda má 33 znaků, které odpovídají počtu hlásek, to znamená, že se gruzínština čte tak, jak se píše. Nerozlišují se malá a velká písmena. Řazení abecedy ukazuje na vliv řečtiny a dávnou tradici tohoto písma. Přízvuk je v gruzínštině slabý a nemá vliv na význam slov. U kratších slov je většinou na první slabice, u víceslabičných na druhé. Podstatná jména mají sedm pádů, jejichž použití je v mnoha ohledech odlišné od češtiny, a nerozlišují gramatický rod a nemají ani členy. Morfologie sloves je bohatá – zachycuje velké množství osob, časů i způsobů. Překvapující může být změna pádu podmětu a předmětu v závislosti na čase, který věta vyjadřuje. Slovosled je v gruzínštině volný.

Gruzínské nápisy bývají často přepsány do azbuky nebo do latinky podle pravidel anglického přepisu (naše „ch“ se tedy přepisuje jako „kh“ apod.).

Vývoj jazyka

Gruzínština je velmi starý jazyk. Předpokládá se, že se od ostatních jihokavkazských jazyků oddělila už v prvním tisíciletí před naším letopočtem. První písemné stopy mluvené gruzínštiny najdeme ve spisech Římanů z 2. století našeho letopočtu. S přijetím křesťanství ve 4. století vyvstala potřeba psané formy jazyka. Ta navázala na kulturní tradici aramejštiny. Nejstarší gruzínské texty psané starobylým písmem chucuri pochází z 5. století. Od té doby se rozvíjela bohatá literární tvorba, zejména církevního charakteru. V 11. století bylo výhradně pro nenáboženské texty vytvořeno nové písmo mchedruli, které se od 18. století začalo postupně rozšiřovat do všech oblastí literatury. Slovní zásoba odráží celý dlouhý historický vývoj kavkazské oblasti – najdete v ní slova přejatá z řečtiny, latiny, perštiny, arabštiny a turečtiny, z mladší doby pak i z ruštiny. V současnosti podléhá, stejně jako jiné jazyky, vlivům angličtiny.

   

Islandština

Islandština patří mezi severogermánské jazyky, stejně jako dánština, norština či švédština. V době národního uvědomování Islanďanů byl jejich původní jazyk prakticky zrekonstruován z tisíc let starých textů. To je i důvod, proč si dnes každý člověk vládnoucí islandštinou muže s trochou úsilí číst ve starých ságách. Podobně jako v angličtině si však mluvená forma jazyka žila svým vlastním životem a výslovnost se od zápisu velmi liší. Řeč je velmi rychlá a vázaná, proto je dobré si ji naposlouchat. Gramatika je sice složitá, ale spoustu věcí známe z češtiny – tři rody, skloňování podstatných a přídavných jmen, slovesné třídy apod. Ale není třeba se bát, sami Islanďané dělají chyby a rádi je odpouštějí. Přátelskou atmosféru umocňuje i všeobecně používané tykání a oslovování křestními jmény. Příjmení na Islandu prakticky neexistují, druhé jméno vyjadřuje pouze to, čí je nositel syn (koncovka -són) nebo dcera (koncovka -dóttir). Islanďané jsou na svůj jazyk hrdí a neradi přejímají slova z cizích jazyků. I když se v poslední době objevují anglicismy, vždy existuje původní varianta v islandštině. Ta je vytvářena nejčastěji složením islandských slov. Například výraz pro počítač je složeninou slov „číslo“ a „věštkyně“. Při dohledávání slovíček ve slovníku si dejte pozor na řazení speciálních znaků – ð najdete za d; písmena þ, æ, ö pak v tomto pořadí úplně na konci abecedy. Budete-li se cítit ztracení nejen v překladu, ale i na Islandu, vždy vás zachrání angličtina.

Gramatika

Islandská abeceda má 32 písmen, nenajdeme v ní c, w, q a z. Samohlásky s čárkou se vyslovují v některých slovech dlouze, v jiných jako dvojhlásky. Navíc se v islandštině vyskytují následující znaky: ö čtené jako německé přehlasované o; æ, které se vyslovuje nejčastěji jako aj; ð jako obdoba anglického znělého th. Unikátní je znak þ, vyslovovaný nejčastěji jako anglické neznělé th. Každé islandské slovo má přízvuk na první slabice. Všechny samohlásky se mohou vyslovovat krátce i dlouze, totéž platí i pro dvojhlásky. Podstatná jména rozlišují tři gramatické rody a pojí se se členem. Rody mají i osobní zájmena 3. osoby čísla jednotného i množného tak, jak to známe z češtiny. Islandština je však v jedné věci korektnější – zástupným zájmenem pro smíšené skupiny mužů a žen je tvar 3. osoby množného čísla rodu středního. Podstatná jména, přídavná jména i zájmena se skloňují ve čtyřech pádech. Tvar určitého členu se připojuje až za pádovou koncovku. Rody a pády rozlišují také číslovky od 1 do 4, vyšší číslovky jsou nesklonné. Slovesa se časují a dělí se do pěti skupin. Slovosled má islandština shodný s ostatními skandinávskými jazyky – podmět, sloveso, předmět.

Vývoj jazyka

První osadníci přišli na Island v 9. století z Norská a přinesli na ostrov různá nářečí staré norštiny. Postupem času se vyvinul jednotný, všem srozumitelný jazyk. Nejstarší dochované texty v islandštině pocházejí z období kolem roku 1100, jedná se převážně o básně nebo právní zápisy, které byly dlouho předtím šířeny ústně. Mezi nejslavnější patří ságy, historické spisy Snorri Sturlusona a Edda. Islandské ságy byly sepisovány od 12. do 14. století. Zachycují osudy vikingských rodů a jejích nejvýznamnějších příslušníků za časů osídlování Islandu v 9.–11. století. Sága o Eriku Rudém a Sága o obyvatelích Grónska vyprávějí o objevných plavbách Vikingů, kteří dorazili až na území Severní Ameriky. Celkově se těchto ság dochovalo na čtyřicet. Ve středověku se vývoj ostatních skandinávských jazyků výrazně zrychlil. Islandština tvaroslovným změnám odolávala, měnila se však její výslovnost. Základy moderní islandské abecedy, odvozené z historických spisů, položil v 19. století dánský lingvista Rasmus Rask, její dnešní podoba pochází z roku 1973, kdy z ní zmizelo písmeno z. Výraznou roli v moderní islandštině hraje jazykový purismus. Na zachování čistoty jazyka dokonce dohlíží zvláštní instituce. Dalším světově úspěšným literárním žánrem je dnes vedle středověkých ság islandská detektivka.

       

Mongolština

Mongolština patří do rodiny altajských jazyků, jimiž se hovoří od Černého moře až po Japonsko. Obsahuje velkou řadu hrdelních zvuků, jejichž správná výslovnost spolu s intonací nám může činit nemalé potíže. Mongolštinu řadíme mezi tzv. aglutinační jazyky, to znamená, že gramatické tvary a vztahy vyjadřuje pomocí systému předpon a přípon. Používá i tzv. vokální harmonii – nutnost používat stejný typ samohlásek v kmeni slova i v příponách. Jistou výhodu budou mít v Mongolsku znalci ruštiny, díky sovětské minulosti se tu prosadil zápis upravenou azbukou a zároveň jde o nejrozšířenější cizí jazyk, jímž se zde domluvíte. Ve městech a mezi mladší generací to můžete zkusit i s angličtinou.

Písmo a gramatika

V současnosti se mongolština zapisuje dvěma způsoby – v čínském Vnitřním Mongolsku se dosud používá klasické mongolské písmo, v samostatném Mongolsku pak, po krátké epizodě s latinkou, upravená azbuka (od roku 1941). V souvislosti s oživováním tradic po rozpadu sovětského bloku se můžete setkat s původním písmem, používá se pro dekorativní účely, loga či nápisy. Toto klasické mongolské písmo bylo vytvořeno pro správu Čingischánovy říše ve 13. století na základě ujgurského písma. Znaky se píší shora dolů a jako jediné písmo tohoto typu skládá sloupce zleva doprava. Každé písmeno má čtyři varianty podle polohy ve slově – na začátku, uprostřed či na konci slova a jako samostatné písmeno. Některá písmena označují více hlásek, k jednoznačnosti pak výrazně přispívají pevná pravidla vokální harmonie a tvoření slabik. Mongolská cyrilice zahrnuje 35 znaků, oproti ruské azbuce je obohacena o znaky označující přehlásky ö a ü. Některá písmena mají poněkud odlišnou výslovnost než v ruštině. Pro mongolské hláskosloví je příznačná výše zmiňovaná vokální harmonie. Samohlásky se dělí na přední a zadní, v mongolštině se jim říká ženské a mužské, které se v jednom slově nekombinují. Přízvuk neovlivňuje význam slova a většinou je na první slabice nebo na první dlouhé slabice. Nepřízvučné samohlásky jsou výrazně redukovány, na konci slov odpadají. Dalším typickým znakem mongolštiny je aglutinace. Kmen každého slova je neměnný a skloňování probíhá přidáním jedné nebo více přípon. Podstatná jména jsou určována zejména pády, kterých je osm. Číslo nehraje důležitou roli, tvar množného čísla se často po číslovkách vůbec nepoužívá. Rod mongolština nezná. Osobní zájmena existují pouze pro první a druhé osoby, třetí osoba se nahrazuje ukazovacím zájmenem.

Mongolština disponuje pestrou paletou slovesných tvarů. Pomocí tří skupin přípon a jejich kombinacemi se dá vyjádřit množství časů, vidů a způsobů. Základní slovosled je podmět – předmět – přísudek. Slovní zásobu v dobách minulých obohatily výpůjčky ze sanskrtu, perštiny, arabštiny, čínštiny a dalších asijských jazyků. V moderní době se v jazyce odrazil politický vývoj přijetím slov z ruštiny a angličtiny, v oblasti Vnitřního Mongolska také z čínštiny.

Jazykové komise se ze všech sil snaží cizí slova nahrazovat mongolskými termíny, mají vlastní výrazy například pro „prezidenta“ nebo „vlak“. Nás by mohlo zajímat, že pivo nazývají podobně jako mongolský národní nápoj vyráběný z kvašeného kobylího mléka, a to šár ajrag (žlutý kumys).

Vývoj jazyka

Nejstarším dochovaným textem je stéla, kamenná deska, z Yisüngge datovaná do období kolem roku 1225. Z téhož století pochází také mnoho dalších stél s mongolskými nápisy a nejstarší mongolské literární dílo Tajná historie Mongolů od neznámého autora. Ačkoli původní mongolská abeceda byla vytvořena již ve 13. století, až do 15. století se mongolské texty zapisovaly i jinými písmy, například pomocí čínských a arabských znaků nebo upraveného tibetského písma. Klasická mongolština, která je již vysoce standardizovaná v písmu i větné stavbě, se datuje do období mezi 17. a 19. stoletím. Z této doby pochází také zvláštní písmo sojombo, vytvořené mnichem Dzanabadzarem pro zápis buddhistických textů v mongolštině. Jeden znak tohoto písma se stal v roce 1911 státním symbolem Mongolska, najdete ho i na mongolské státní vlajce. Ve 20. století se Mongolsko a s ním i jeho jazyk otevřely světu. K pozitivům sovětské éry patří překonání analfabetismu. Od 90. let se v literatuře i jazyce projevuje globalizace, vliv angličtiny a trhu.