Formální morfologie

Formální morfologie jazyka popisuje, jakým způsobem se tvoří tvary slov: v případě podstatných a přídavných jmen mluvíme o skloňování (deklinaci), u sloves o časování (konjugaci). Některé jazyky jsou z pohledu skloňování velmi jednoduché, např. v angličtině podstatná jména tvoří jen plurál, přídavná jména komparativ a superlativ. Jiné jazyky jsou však mnohem složitější a jedno slovo často tvoří desítky různých tvarů. Např. čeština:

bratr: bratr, bratra, bratru, bratře, bratrem, bratři, bratry, bratrech, bratrova, bratrovo, bratrovy, bratrův...
zdravý: zdravého, zdravému, zdravém, zdravým, zdravá, zdravé, zdravou, zdravější, zdravějšího, zdravějšímu, zdravějších…
milovat: milovat, miluji, miluješ, milujeme, miloval, milovala, milovali, milovaný, milovaná, milovaného, milování...

Bohatou flexi (tedy velké množství různých tvarů) mají především slovanské jazyky, nicméně i v románských mají slovesa množství různých tvarů, např. ve francouzštině:

parler: parle, parles, parlons, parlez, parlent, parlais, parlait, parlions, parliez, parlaient, parlerai, parlé, parlant...

V ruštině je potřeba brát v úvahu zvratná zájmena, která se píší s některými slovesnými tvary dohromady:

жениться: женюсь, женишься, женится, женись, женилась, женились...

Podobně je tomu i ve španělštině, kde se navíc mohou se slovesem psát i osobní zájmena:

poner->ponlo, decir->dime, escuchar->escúchala

Extrémních rozměrů nabývají tvary v maďarštině, finštině, estonštině a turečtině, kde se slova tvoří pomocí sufixů a koncovek. Maďarština rozeznává kromě dvou čísel až 25 pádů a dva druhy přivlastňování (patřící danému objektu a patřící osobě):

ház: házak, házat, háznak, házzal, házig, házé, házéi, házaké, házakéi, házamé, házadé, házáé...

Formální popis tvoření tvarů slov se musí vypořádat také s následujícími problémy:

alternacemi kořene, např. české pes->psa, německé Bruder->Brüder,
úplnou změnou kmene, např. anglické go->went, německé essen->isst, české hnát->žene,
zcela nepravidelnými slovy, např. české být, jíst, chtít,
zvratnými slovesy v ruštině,
opisným stupňováním v angličtině či polštině,
staženými tvary ve francouzštině,
odlučitelnými předponami v němčině,
se slučováním slovesných tvarů se zájmeny ve španělštině,
bohatým vytvářením tvarů pomocí sufixů v ugrofinských jazycích.

Základním tvarem slova (lemmatem) se rozumí většinou 1. pád jednotného čísla, tedy např. akcie. U sloves se za základní tvar většinou považuje infinitiv, např. hledat. V některých jazycích však existují výjimky. Např. bulharština, která infinitiv vůbec nezná, chápe jako základní tvar 1. os. jedn. čísla. Maďarština sice infinitiv má, ale jako lemma používá tvar 3. os. jedn. čísla.

Jazykové nástroje dokáží ke každému slovu kromě základního tvaru (lemmatu) poskytnout spoustu dalších informací, především slovní druh a obvyklé gramatické kategorie, např.:

pád, číslo a rod podstatných jmen,
pád, číslo, rod a stupeň přídavných jmen,
osobu, číslo, způsob, čas, vid a případně transitivitu sloves,
kategorie zájmen, číslovek, příslovcí či spojek.

Vše pro více než 30 podporovaných jazyků.